Několik týdnů jsem teď strávila putováním po Dálném východě. Napsat by se o tom dal dvoudílný román. Ale protože tyhle stránky se zabývají především zdravím a krásou (nejenom žen, ale odpusťte, pánové, jsem žena, tak se mi nejlépe píše o ženách a pro ženy), ráda bych se s vámi podělila o několik postřehů, které jsem na cestách nasbírala.

FILIPÍNY: 1. Filipínky nosí, co se jim líbí, ne to "na co mají figuru". Za čtrnáct dní na ostrovech jsem viděla asi 2 Filipínky nad 15 let, které byly opravdu štíhlé. Jinak zbytek je "kus baby" nebo "pořádný kus baby". Ale všechny žen tam chodí v tílkách a kraťáskách a legínách (no, ano, protože je tam prostě horko) a jsou spokojené. Zkuste to (já mám předsevzení to taky zkusit ;-)

2. Nic mě neokouzlilo na Filipínách víc než elegantní filipínská babička s květinou v drdolu a v pestrých květovaných šatech. Krása!

3. Hodně Filipínců si myslí, že jsou tlustí, protože jí spoustu rýže (sacharidů) - ale Japonci jedí té rýže dvakrát víc a tlustých je v Japonsku pomálu. Takže zbývá sladké pečivo (ano, všechno pečivo je tam sladké. A fialové.) kterým se ládují ve velkém. I to je ponaučení.

INDIE: 1. Indky mě baví proto, jak se oblékají. Prostě barevně. Červená, zelená, žlutá, modrá, znovu červená a třeba zlatá... Říká se, že Indie je zemí barev a koření. Ano a ano. (Po přezkoumání šatníku jsem zjistila, že je načase nahradit hnědou, černou a šedivou a pořídit si víc červené a žluté a zlaté a vůbe. Jaká barva chybí vám?)

2. Jo a bezva jsou ty jemné šátky vyšívané korálky nebo pestré šály - i z toho nejzapšklejšího kabátu to vykouzlí zářivý model.

JAPONSKO: 1. Japonsky se vyznačují tím, že jsou mrňavé a štíhlé. To se nedá říct o všech Číňankách a Korejkách co znám (i když většina to splňuje). Hádám, že klíčem k úspěchu je strava: hodně zeleniny (spíš vařená), rýže ke všemu (ale ne kýbl), ryby a mořský potvory, trochu ovoce, když něco sladkého tak dvakrát do pusy. (Možná víc v dalším článku, ještě jsem ve fázi experimentování.)

2. Všechny ženy a dívky jsou upravené. Jejich oblečení je poněkud fádní (ačkoli řasené krátké sukýnky mají něco do sebe, stejně jako boty na podpatku), ale obličejíky a vlasy jsou upravené. Když to srovnám se svým zjevem ("jedu jen pro chleba, tak si stáhnu vlasy do gumičky a umyju si obličej vodou") mám co dohánět. (Aneb nikdy nevíte, koho na té cestě "pro chleba" potkáte.)

3. Hodně Japonek šmajdá (chodí se špičkami nohou vtočenými dovnitř), myslí si, že je to roztomilé. Není.

BONUS pro čtivé: Už několik měsíců žiju v Asii a za tu dobu jsem pochopila jednu věc - nikdy ze mě nebude Asiatka. Může to znít samozřejmě, ale čím déle tu jsem, tím více si uvědomuji, jak je důležité hledat inspiraci v cizích kulturách a obohacovat svůj život o krásné věci a nápady, ale zároveň si uchovat sám sebe a nesnažit se být někým jiným.

A jaké jsou vaše postřehy z cest? A kam byste se rádi podívali?